AD Blog

A je to tu zas. A opět na pomyslné časové ose více vpravo. 11.6.2007 – den daňové svobody. Nevím jakou metodiku dámy a pánové z Liberálního institutu pro výpočet používají, nicméně ode dneška si vyděláváme sami na sebe a naše daňová povinnost vůči státu jest v globále naplněna.

Pozor, toto není výzva k neplacení daní, ale pouhé konstatování. Daně samozřejmě musíme platit dál, neboť se jedná pouze o jakési vyjádření částky, kterou je nutno zaplatit ročně státu v poměru k částce, kterou si za rok vyděláme.

Nicméně, abych se dostal k meritu věci. Přibližně (nechce se mi to přesně počítat) pracujeme nyní na stát 165 dní. To je cca 45% našich příjmů (uvažuji rok 365 dní). Tolik tedy stát, v průměru, vypáčí z každého výdělečného člověka letos ročně.

Jste šokováni? Nebojte se, bude hůř. Jak jsem již uvedl mezník nazývaný den daňové svobody se posouvá, pomalu, ale jistě doprava. Neboli, není daleko doba, kdy bude označovat míru zdaňení 50%. Možná v delším horizontu to bude už 75%. A ve vzdálené budoucnosti – 100%.

Může to být míněno jako žert, ale nenapadá vás otázka z čeho vlastně budeme žít? Postupně se zvyšováním daňové zátěže bude růst počet občanů závislých na sociální pomoci (dávkách) a to přímo úměrně výši míry zdanění. Neboli v případě 100% zdanění (na ruku nedostanete od zaměstnavatele nikdo nic) bude 100% občanů na sociálních dávkách od státu. Stát, a jeho úřednící, jako ten kdo nejlépe ví, co kdo potřebuje a má dostat, bude rozdělovat, přidělovat, odnímat a zamítat.

Nepřipomíná vám to něco? Opravdu ne?

P.S.: A to ponechávám stranou feudální vykořisťovatele, kteří si dovolili odebírat poddaným desátek (10%), na základě čehož by bylo možné plyvnout hodně jedovatých slin na současný systém… .