AD Blog

Včera jsem vyrazil do hospody, ostatně jako vždy. Obvykle vycházím podchodem proraženým v bývalé Židovské škole na Vávrovce směrem k fotoateliru Eliška. Nic zlého netuše jsem zvolil tuto trasu. Po projití podchodem jsem však, v podvečerním šeru, nevěřil vlastním očím: U zdi ateliéru Eliška se válí nějaký pán, na sobě má kabát a podvlíkačky a nohy od kolen dolů leží volně pohozené asi jeden metr od zbytku jeho těla. V tom okamžiku kolem proběhl hlouček joggujícíh sportovců s poznámkami typu „Ztratil jsi nožičky?“.

Šmarjá, proběhlo mě hlavou a řítil jsem se zastavovat tepenné krvácení. Nicméně z větší blízkosti jsem za:

• a) neviděl žádnou krev;
• b) zjistil jsem, že ty volně ložené hnáty jsou protézy obuté do Botasek;
• c) ten chlap, kromě toho, že nemá od kolen dolů nohy, je ožralý jako prase;
• d) venku je cca –5°C, mokro a sychravo;

Jako zodpovědný občan jsem se slušně zeptal, zda nepotřebuje pomoc. Chtěl záchranku. No, proč ne. Zavolal jsem na záchranku, abych se dozvěděl, že opilce nevozí. Tahat osobně jsem se ním ovšem taky nechtěl, navíc kam? Takže jsme se po delší debatě shodli na Policii České republiky a následným odsunem na záchytku. Vzhledem k ochotě policejního úředníka, kterému jsem situaci popsal a on mě ubezpečil, že už jedou, jsem nepovažoval dále za nutné tam hlídkovat. Možná škoda, představa, že bych sledoval jak policajti stěhují do auta ožralého chlapa bez nohou a dvě protézy…

P.S.: Tomu ožralému, počůranému a pokálenému pánovi, co se držel a potácel u plotu nemocnice vedle hospody „U růže“, kterého jsem potkal za chvíli, se omlouvám. Denní porci dobrých skutků jsem měl již vypotřebovanou. Třeba ho zachránil někdo jiný.