AD Blog

Nejsem agresivní jedinec a v případě, že řídím auto už vůbec ne. Nemám sklon ani k agresivní (rozuměj prasácké, nikoliv přiměřeně rychlé) jízdě. Tím méně užívám světelné houkačky a houkačku zvukovou až do dneška jsem snad nikdy nepoužil. A taky nemám tendenci někoho na silnici poučovat a upozorňovat na jeho nedostatky.

Dneska si to šinu do Brna za účelem nákupu dobrůtek v lahůdkářství Guspe . Inu penízky ušetřené za nekouřené cigarety můžu investovat do vlastního žaludku, no ne?

Za Neslovicema jsem narazil na hejno cyklistů. Nejdříve dva opozdilci pěkně vedle sebe s rozestupem asi metr. Potom hlavní peleton čítající asi 20 zmrdů roztažených po celé půlce silnice. V čele dva borci samozřejmě opět vedle sebe. To, že za nimi se táhne řada asi osmi aut je evidentně vůbec nezajímalo. Přijel jsem k tomu jako devátý. Když jsem viděl nulovou snahu těch paznehtů alespoň uhnout ke kraji a umožnit autům bezpečné projetí, vypěnil jsem. Takovou aroganci jsem od těch zmrdů opravdu nečekal. Klidně se vybavují, na to že brzdí provoz na veřejné komunikaci serou, hlavně, že oni sportují a ti blbci v autech ať si trhnou. Takže když jsem je potom bezpečně předjížděl mohutným obloukem v protisměru, pořádně jsem protůroval motor (Zetec 76 kW/105 HP, 16 ventil) – ono to potom „trošku“ střílí a ruku z houkačky jsem sundal až po úspěšném předjetí vedoucí dvojice. Jejich rozkolísané řady jsem s potěšením sledoval ve zpětném zrcátku.

Rozhodilo je to tak moc, že se začali se řadit za sebe :-))

Nákupem v Guspe jsem se uklidnil. Navíc jsem se natrefil na přímo božskou hořcici Moularde Cépes (s hříbky). Následná konzumace bresaola valtelina IGP dochucené malým množstvím této hořčice mě ukonejšila až do stavu, kdy jsem schopen napsat tento veskrze smířlivý článek. Ostatně tak dobré jídlo by asi ukonejšilo i tygra.