AD Blog

Když se ráno obránci atlantského valu, kteří přežili předchozí dělostřeleckou přípravu spojenců, podívali směrem k moři, asi nevěřili vlastním očím. K plážím nazvaným krycími jmény Svord, Juno, Gold, Utah a Omaha mířilo asi 4000 vyloďovacích člunů a na 17600 mužů prvního výsadku v síle 5ti divizí. Každá na jednu pláž. A dva mobilní přístavy „Mulberry“ , abych nezapoměl. Ve vnitrozemí už operovali výsadkáři a aktivované jednotky francouzského odporu.

Na co asi myslel velitel Overlordu Dwight David Eisenhower, když v kalném ránu (domnívám, že to ráno bylo kalné, jnak by to postrádalo napětí) mohl pouze zprostředkovaně sledovat vývoj akce. Ostatně jest historickou pravdou, že dopředu napsal prohlášení, ve kterém bral vinu za nezdařené vylodění na sebe… . To na něho proflákl jeho zástupve Omar Bradley.

A jak asi prožíval tento den George S. Patton, který seděl jako návnada vAnglii jenom proto, aby Hitlerovi vsugeroval, že bude velitelem hlavního vylodění u Pas De Calais, které bylo ovšem umě vyfabulováno spojeneckými tajnými službami.

Jak ho prožívali vojáci třeba na pláži Omaha? Trošku představu jsem si udělal z úvodních scén z filmu „Zachraňte vojína Ryana“.

Největší výsadková akce nejen 2. světové války před 64 lety právě začínala.