AD Blog

Když jsem před rokem – 10.1 2008 začal na místo běžné (tabákové) cígy tahat její elektronickou podobu moc šancí jsem tomu nedával. Přeci jenom jsem hulil asi 40 denně a to od svých 16 let.

K mému obrovskému překvapení se však očekávaný absťák nedostavil, navíc elektronická cíga má tu milou vlastnost, že simuluje pravou i v potřebě s něčím si hrát. A vůbec nesmrdí, tudíž si můžete bafnout naprosto kdekoliv. Tolik pozitiva.

Negativa to mělo ovšem také. Dobíjení baterek a dolévání liquidu → člověk pro změnu otročí zase něčemu jinému, případně vybitá baterka a nebo suchý tampón s liquidem v okamžiku, kdy bych vykouřil volovi ocas. Nemluvě o tom, že občas bylo nutno tahat ze všech sil, aby to aspoň trochu pokuřovalo.

Bylo třeba si vytvořit nějakou pozitivní motivaci. Neříkám, že to bude fungovat u všech, ale u mě to zapůsobilo. Tou motivací bylo: já se nevzdávám něčeho dobrého, já se zbavuji něčeho odporného. A ejhle náhle to bylo všechno daleko jednodušší.

No a koncem února 2008 jsem se U čumáčka dost příšerně opil. Druhý den, hned jak jsem se probral, nastala sháňka po elektronickém cígu, které ovšem bylo suché a vybité. „Tak, co jsem kokot, abych pořád nabíjal nějakou blbost?“ řekl jsem si a od té doby nepoužívám ani tu elektronickou náhražku. A je mě dobře.

Jo, a přibližně v polovině srpna jsem přestal nosit náramkové hodinky.

Přátelé, ta úleva, ten klid bez stresu, že něco nestíhám, vyvažuje všechny z toho plynoucí negatíva.

Na schůzky mě upozorní plánovač v mém PDA. Autobusy, pokud už použiju, řeším pomocí Smart řádů. A jinak nepotřebuji vědět, kolik přesně hodin je. Boží. Doporučuji!