Fakt se mně poslední asi dva roky nechtělo nic psát. Ale na četné žádosti (asi dvě) budu teda pokračovat. Pro začátek jsem oprášil a publikoval článek jak jsem si zlomil prdel.
Rubrika: Nezařazené
Věchýtek si zlomil acetabulus.
16.1.2019 cca v 7:00 jsem vystoupil z auta na parkovišti administrativní zóny v areálu stavby Mochovce 3 a 4 a udělal asi 10 kroků směrem ke svému kanclu. Pršelo a bylo asi 8 stupňů nad nulou. Náledí byste tedy nečekali.
Ale co pak já, to jsem neomylně vstoupil na jedinou zmrzlou kaluž, která tam byla. Do vzduchu mi vylétli obě nohy a já plnou váhou (tehdy 92 kg) kecl na zadek. No, co mám povídat bolest neskutečná a při pokusu se postavit to prostě nešlo!
Chvíli jsem tam lezl po čtyřech do kolečka a vyl bolestí jako pes. Pak mě objevil kolega z práce a odvezl do Nitry do nemocnice. Tady mě zrentgenovali a océtéčkovali a diagnóza byla na světě. Rozlomený acetábulus, což je kyčelní kloubní jamka, tj. zlomená prdel.
Na místě mi hned provrtali koleno a pověsili na ně závaží asi 9 kg. Pak jsem byl repatriovám do Fakultní nemocnice Brno v Bohunicích, kde mně operovali a doplnili moji kostru o cca 130 mm ocelové dlahy (materiál nerezová ocel 316L) a celkem asi 8 šroubů. Viz přiložený rentgen. To okomentoval kamarád, který mě na ten rentgen vezl slovy: „Teda ty to tam máš zdrátovaný…“
Doléčení a rehabilitaci jsem absolvoval v Nemocnici Ivančice.
Všem, ale úplně všem, kteři se o mně starali, operovali, rehabilitovali, navštívili a mysleli na mně moc děkuju.
100 let
Ano už sto let existuje Česká republika. Teda původně Československá republika. Ale co už. 100 let!
Tak nějak se mi mi chce povzdechnout, že nějak se vytrácí ta podstata, na které byl před sto lety nový stát budovaný. Masarykovské „Vlastenectví je láska k vlastnímu národu a nikoliv nenávist k jiným“ se mi zdá být vytláčeno čím dál tím primitivnějším národovectvím.
Tak nějak si potřebuji připomenout ty, kterým vděčím za to, že mohu zde žít.
