Fakt se mně poslední asi dva roky nechtělo nic psát. Ale na četné žádosti (asi dvě) budu teda pokračovat. Pro začátek jsem oprášil a publikoval článek jak jsem si zlomil prdel.
Autor: Peca
Věchýtek si zlomil acetabulus.
16.1.2019 cca v 7:00 jsem vystoupil z auta na parkovišti administrativní zóny v areálu stavby Mochovce 3 a 4 a udělal asi 10 kroků směrem ke svému kanclu. Pršelo a bylo asi 8 stupňů nad nulou. Náledí byste tedy nečekali.
Ale co pak já, to jsem neomylně vstoupil na jedinou zmrzlou kaluž, která tam byla. Do vzduchu mi vylétli obě nohy a já plnou váhou (tehdy 92 kg) kecl na zadek. No, co mám povídat bolest neskutečná a při pokusu se postavit to prostě nešlo!
Chvíli jsem tam lezl po čtyřech do kolečka a vyl bolestí jako pes. Pak mě objevil kolega z práce a odvezl do Nitry do nemocnice. Tady mě zrentgenovali a océtéčkovali a diagnóza byla na světě. Rozlomený acetábulus, což je kyčelní kloubní jamka, tj. zlomená prdel.
Na místě mi hned provrtali koleno a pověsili na ně závaží asi 9 kg. Pak jsem byl repatriovám do Fakultní nemocnice Brno v Bohunicích, kde mně operovali a doplnili moji kostru o cca 130 mm ocelové dlahy (materiál nerezová ocel 316L) a celkem asi 8 šroubů. Viz přiložený rentgen. To okomentoval kamarád, který mě na ten rentgen vezl slovy: „Teda ty to tam máš zdrátovaný…“
Doléčení a rehabilitaci jsem absolvoval v Nemocnici Ivančice.
Všem, ale úplně všem, kteři se o mně starali, operovali, rehabilitovali, navštívili a mysleli na mně moc děkuju.
100 let
Ano už sto let existuje Česká republika. Teda původně Československá republika. Ale co už. 100 let!
Tak nějak se mi mi chce povzdechnout, že nějak se vytrácí ta podstata, na které byl před sto lety nový stát budovaný. Masarykovské „Vlastenectví je láska k vlastnímu národu a nikoliv nenávist k jiným“ se mi zdá být vytláčeno čím dál tím primitivnějším národovectvím.
Tak nějak si potřebuji připomenout ty, kterým vděčím za to, že mohu zde žít.
Věchýtek a 3D tisk
No, však víte, když pánbůh dopustí, tak i motyka spustí.
Takže Věchýtek podlehl všeobecné masírovce a objednal si stavebnici tiskárny Original Prusa i3 MK3. Když dorazila poměrně kompaktní krabice s nápisy typu „Hrdě vyrobeno v České republice“ a tak, parkinsovský třes rukou ještě zesílil a nastaly pochyby, zda to Věchýtek vůbec dokáže dát dohromady.
Nicméně došlo ke stavbě. Podle návodu, který, až na jeden zákeřný moment, byl na návod ke stavebnici velmi návodný. Začátek byl easy, šroubovaly se dohromady velké kusy a zdálo se, že dílo pokračuje rychle od ruky a brzy bude hotovo.
Když byly velké kusy umístěny na místo, pohonné řemeny podle možností vyšponovány, bylo nutno odejít na věčeři z důvodu sžíravého hladu. Stav věcí v dílně dokumentuje další obrázek.
Po večeři přišla na řadu tisková hlava a tady byl i ten avizovaný zádrhel. Totiž v návodu byl nakreslený a popsaný způsob připevnění tiskového větráčku naplocho k hlavě. Sice Věchýtkovi zbyla jedna matka a šroub, ale ten na to vesele sral a šel spát.
Další pokračování bylo fakt funny, pominu-li zápas se zákony o neprostupnosti hmoty (pan Heisenberg a pan Pauli by se asi smáli) – ono se snažit nacpat strunu o průměru 3 mm do díry 2,5 mm je totiž docela sranda. Ale pak i heat bed byl namontovaný (Parkinson, neParkinson) a toho se Věchýtek fakt děsil a přitom to bylo docela jednoduché.
Možná si všimnete, že tiskový větráček už nepřiléhá k tiskové hlavě, ale vysunutý dopředu. Návod se až v této části začal vyjadřovat k montáži té oranžové trysky dole na tiskové hlavě. A nastal ten zákeřný problém. Totiž v pytlíku s usměrňovačem vzduchu byla ještě taková plonkovní vzpěra. Navíc ten oranžový usměrňovač vzduchu tam ani za boha nepasoval. Takže Věchýtek musel na ty internety a zjistit na co to tam je. Po montáži vzpěry, uvolnění drátů z větráčku a přemontování větráčku, voila, všechno OK.
Konečná podoba je zde:
Když to zapnul a objevilo se, že je vše OK, Věchýtek zajásal.
Po seštelování sondy PINDA (fakt se to tak jmenuje), už nezbylo, než něco vytisknout.
a krabička na Arduino Mega následovala:
Co říci na závěr? Original Prusa i3 MK3 je magnific stroj. Jenom zjistit, co udělat, aby se nekroutil ABS plast.
Update:
Tisk zatím největšího „macka“ „Camera Tower“ pro plánovaný 3D scaner, tisk asi 13 hodin, 200um, materiál PET. Stav tak 2/3 tiskové doby:
Věchýtek přichází
Určité stádium, tedy spíše pocit dalšího neurčitého stádia mého života je příčinou existence tohoto blogu a bude pravděpodobně i příčinou postupně přibývajících textů v něm.
Už Jan Neruda se v padesáti prohlašoval důstojným kmetem. A tedy i já, minulé úterý v hospodě Bavax, Zlaté Moravce, Slovensko nařčený, že se stávám protivným dědkem, jsem pocítil nutnost se rozdělit s veřejností o své niterné pocity.
Ostatně být starý protivný dědek není zase tak špatné. Zapomenout na mladistvě naivní iluze o budování kariéry, nahánění samiček a moci být otevřeně upřímný (protivný) vůči všem, má v sobě docela dost sladkou porci adrenalinu, aby to uspokojilo i moje ego. Zvláště když, a to si musím přiznat, začínám trpět bambilionem nemocí a počet různých pilulek a jiných medikamentů už věru není limitně blízký k nule.
O to větší radost mi působí fakt, kdy můj druhý nejoblíbenější orgán – mozek zatím nevykazuje příznaky nějakých zasraných disfunkcí a tak dokážu vytočit své kolegy někdy až k nepříčetnosti.
Dopředu avizuji, že moje příspěvky zde budou mít charakter ultimátních rad, hodnocení dění okolo mně a osobních výlevů. Kdo to nechce číst, ať to nečte.